Slovo akupunktura je složené ze dvou částí: acus je latinsky jehla a punctura nabodávání. Volně přeloženo to znamená něco jako “nabodávání jehlami”. Čínský výraz čen-ťiou však obsahuje dva pojmy: čen-kovová jehla a ťiou-vypalovat. Dalo by se říci: Kovem a ohněm…..
Akupunktura je součástí tří tradičních pilířů čínské léčby: 1. Akupunktura, 2. Léčiva živočišného a rostliného původu, 3. dechová a tělesná gymnastika spolu s masažemi. Po tisíciletí se tato tři odvětví vyvíjela bez cizích vlivů. Následné filozoficko-náboženské vlivy přicházející ze zapadu už celou stavbu jen podpořily.
Podle dosavadních poznatků můžeme počátky akupunktury zasadit do období před čtyřmi až deseti tisíci lety do oblasti severní Číny, kde pomocí kaménků “bien” v době kamenné stimulovali bolestivá místa. Od doby bronzové převládal ke stimulaci kov. Dnes se tato metoda nazývá stimulací “bodů bolesti” , čínským názvem a-ši. V průběhu věků nabývali staří Číňané v akupunktuře další zkušenosti a objevovali nové, důležité body. K “bodům bolesti” přibývali postupně body i značně vzdálené od místa obtíží a vyvinuly se v systém zvaný “body 13 démonů” . Oba tyto systémy dodnes používáme. Až později se objevila energetická koncepce, nejprve bodů pěti přehrad, která se postupně rozvinula v komplexní system neustálé proměny a koloběhu prvků (wu-sing). Z té doby pochází dodnes používaný system drah a bodů, doplněný v dalším období už jen nepatrně .